Facebook Google+ Twitter

Rozhovor: Pablo Fuentes o Kanadě

Dnes nám poskytl rozhovor Pablo Fuentes, který strávil rok v Kanadě. Zjistíte, jaké to tam je pro Čechy s prací, ubytováním, i adaptací na tamní prostředí.

Krásná kanadská příroda

 

Proč ses rozhodl odcestovat zrovna do Kanady?

S přáteli jsme se na střední rozhodli, že až jednoho dne dokončíme studium, vyjedeme pracovat někam do zahraničí. A když pak tento moment nastal, stáli jsme před dilematem. Kam jet? Řekli jsme si, že to nesmí být blízko, protože co kdyby se nám náhodou nedařilo a my to chtěli vzdát? Nesmělo být snadné vzdát se a už vůbec nesmělo být snadné dostat se domů. Proto jsme museli někam daleko, ideálně až za oceán. V tuto chvíli pak zbývaly jen tři možné varianty: Kanada, USA a nebo Nový Zéland. Po dlouhém zjišťování a studování podmínek pracovních víz nám pak přišla nejschůdnější právě první varianta, a to Kanada. Krom toho i ceny letenek do této země jsou docela v rámci možností. Napsali jsme na kanadskou ambasádu v Praze a po jejich odpovědi, že jsou víza stále dostupná, bylo vymalováno.

 

Takže předpokládám, že jste se předem informovali o zemi jako takové. Zjišťovali jste i jiné info než ohledně práce? Třeba jak je to s bydlením, cenami...?

Přesně tak. Zjišťovali jsme ceny nájmů, jak je to na daném místě s veřejnou dopravou, jak probíhají zimy - přece jen, jednalo se o Kanadu. Ale to vše až v rámci výběru města. Práce rozhodovala o mnohém. Kvůli práci jsme si vybrali Albertu, která je snadným hledáním místa proslulá, a do které jezdí za prací i samotní Kanaďané. Pak už jen šlo o to, jestli Calgary nebo Edmonton. Nakonec to vyhrálo Calgary.

 

A co všechno si musel před odjezdem z ČR zařídit? Jaký byl postup pro získání víza?

V rámci Kanady je velice snadné sehnat jakýkoliv návod na to, co všechno udělat pro to, abys získal víza. Bylo potřeba vyplnit několik formulářů (nejsou nijak komplikované), nechat si udělat výpis z rejsříku trestů, mít potvrzení o tom, že máš na účtě alespoň 50 000 Kč (Kanada má v rámci víz tuto částku nejnižší. Jako potvrzení stačí výpis z účtu), napsat dopis o tom, co tam jdeš dělat, proč tam jedeš a jaké máš plány po návratu + zaslat svoji fotku a pas, kam ti potom tato víza vloží.

 

Jak jsi řešil financování před cestou?

Možná to bude znít blbě, ale právě proto musíš mít na účtě těch 50 000 Kč. Abys měl jak ty, tak oni jistotu, že to tam chvíli zvládneš, než najdeš práci.

 

Co ubytování? Bylo lehké sehnat nějaký byt?

Zde hodně záleží na tom, v jakém období přijedeš. My jsme plánovali, že si uděláme v Česku poslední prázdniny, a tak jsme vyrazili až v září. Jenže v tu chvíli samozřejmě obsadili spousty bytů studenti, kterým začínal semestr (v Calgary se nachází významná univerzita). Prvních pár dní jsme si zajistili ubytování přes couchsurfing. Z domu pána, u kterého jsme potom přebývali, jsme hledali přes internetové stránky různá ubytování, obvolávali majitele, realitky. Bylo to velmi náročné období a ubytovací jednotky ubývaly. Po pár dnech už jsme téměř neměli ani kam volat. Na každý byt vycházelo 15 zájemců. Pro nás bylo důležité, abychom z budoucího bydliště měli dobré spoje do “downtownu”, abychom se vlezli do 1200 dolarů za měsíc a aby to vypadalo alespoň trochu k světu (přece jen, viděli jsme hodně velké hrůzy a nechápu, jak v tom vůbec mohl někdo bydlet). Co bylo dostupné ráno, už nebylo dostupné večer. Po necelém týdnu se nám podařilo sehnat moc pěkný “basement” v domečku se zahrádkou, který splňoval všechny naše kritéria, ač byl úplně (až na vybavenou kuchyni) bez nábytku.

Samozřejmě, kdyby se nejednalo konkrétně o období, kdy jsme přijeli, daly by se sehnat byty daleko lepší, vybavenější a mnohem, mnohem levnější.

 

Takže jste museli investovat ještě do vybavení?

Ne tak úplně. Investovali jsme do základních věcí jako jsou talíře, příbory, skleničky atd. Tyto věci se daly sehnat velice levně například ve Walmartu (takové jejich Tesco). Nábytek jako stolky, gauče, či postele se daly sehnat třeba jen za odvoz, nebo za pár dolarů přes garážové výprodeje. Zajímavější variantou pak bylo procházet uličky za domy a sledovat věci, které lidi povyhazovali. V Kanadě je zvykem nahrazovat nábytek třeba jen po půl roce používání. Dle mého je to velmi spotřební národ, což je dobré jak pro jejich ekonomiku, tak pro nás jakožto lidi, kteří si pak ty "starší" věci prostě vezmou. Protože nám ale bylo trapné obhlížet se po tom, co naši sousedi vyhazují během dne, chodili jsme si je brát až po setmění. Říkali jsme tomu noční lovy. Takhle jsme získali třeba velice pohodlná houpací křesla, gauč, židle do kuchyně apod.

 

A co stravování? Doufám, že to jste také neřešili nočními lovy :D

No... jedna moje spolubydlící se zabývala freeganismem, takže jednou jsme se skutečně hrabali v kontejneru za jedním supermarketem a nějaké zajímavé jídlo se tam našlo. :D Já ho tedy nejedl, ale byla to zajímavá zkušenost. :D Jinak jsme samozřejmě nakupovali klasicky v obchodech tak, jako tady v Česku. Vařili jsme si a já, protože jsem pracoval v restauraci, donesl jsem si jídlo většinou odtamtud.

 

Naše čtenáře bude určitě zajímat téma ohledně práce. Jak rychle jsi ji sehnal? Co jsi dělal?

Práce? To je dlouhá story. Přiznám se, že první práci, kterou jsem si našel, jsem hledal zhruba 4 dny skrze internet. Samozřejmě existuje spousty portálů, kde hledat, já však doporučuji www.kijiji.ca , kde krom práce roztříděné do několika skupin najdete i doby konání garážových výprodejů nebo třeba přátele či budoucího přítele/přítelkyni ;) Já osobně jsem se bál pracovat s penězi či příliš mluvit, i když teď zpětně si říkám, že to byla chyba. Uzavřel jsem si tím spousty možností. Můj první výdělek byl velmi náhodný, kdy mě jeden chlápek slyšel, jak se ptám na práci v jedné prodejně barev a hned na to si mě odchytl, jestli si chci něco přivydělat. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem přikývl. Než jsem se nadál, už jsem stál se štětkou na rohu ulice a barvil plot ;) Jo, to byl slušný přívýdělek. Krom jiného jsem si však vyzkoušel i práce uklízeče, žehlil jsem oděvy, umýval nádobí, pracoval v balírně sušenek, bylo toho spousty. Možnosti jsou, jen se člověk nesmí bát.

Práci můžete snadno získat v restauracích či obchodních centrech

 

Co pro tebe bylo v zemi v první chvíli nejtěžší?

Pro mě osobně to bylo rozhodně nepřemýšlet v korunách. Člověk prostě pořád přepočítává a velice rychle zjišťuje, jak moc finančně krvací.

 

Neměl jsi problémy s Kanaďany? Jak se k tobě chovali jako k cizinci?

Velice dobře. Všichni si mysleli, že jsem z Německa, ale to asi nebyl ten hlavní důvod. Kanaďané jsou proslulí svou slušností. Jen je podezřívám z toho, že tato "slušnost" není moc skutečná, jako spíše roboticky naučená. Nemůžu říct, že bych se zde setkal s nějakými problémy. Všichni se usmívali, v případě nouze pomáhali. Je ale pravda, že jsem se více setkával s cizinci, co sem přišli pracovat stejně jako já, než se skutečnými Kanaďany. Otázkou však zůstává, kdo je to skutečný Kanaďan, když mi každý tvrdil, že je zde teprve v rámci druhé či třetí generace. Všichni byli odněkud a všichni byli na svůj původ hrdí.

 

Jak jsi vnímal mentalitu lidí? Nějaké zajímavé zvyky?

Kanada je obrovská směska různých lidí, různých národností. Je to fungující multikulturalismus v praxi. Pokud jsi ve společnosti čínské komunity, budeš narážet na čínské zvyky. Pokud jsi ve společnosti Filipínců, narazíš na ty jejich. Kupodivu to celé opravdu funguje a nenajdeš zde žádné prvky rasismu. Nebo alespoň já si ničeho takového nevšiml a přiznám se, že tohle mi u nás docela chybí. Co se týče nějakých zvláštních zvyklostí, dalo by se říci, že žádné nejsou. Žijí stejně tak, jako my. Neliší se ničím speciálním. Samozřejmě mají třeba jiné svátky, slaví Halloween, Svatého Valentýna, jsou posedlí výzdobami svých domů. Během Vánoc byla procházka čtvrtí něco jako jedna velká vánoční výstavka, ale jinak nenarazíte na nic, co by vás nějak překvapilo.

 

Proběhla tvá adaptace na místní prostředí a kulturu bez problémů?

Samozřejmě si člověk musí zvyknout na to, že nejsme v Česku. Všude se mluví anglicky, funguje zde trochu jinak doprava (autobusové zastávky nemají názvy, nenajdete na nich jízdní řád), co je běžné pro nás, není běžné pro ně (nenarazil jsem na možnosti internetbankingu). Výplata je vám napsána na šek a s tímto šekem musíte pokaždé do banky, kde vám ho připíšou na účet. Nicméně zvyknout si přímo na jejich mentalitu a zvyky pro Čecha, dle mého, nemůže být problém. Znal jsem dokonce spousty případů, kdy se tam uchytili i lidé, kteří angličtinu vůbec neznali. Jde to, jen musíte chtít.

Vánoční výzdoba v Calgary

 

Co státní instituce? Byrokracie? Doktoři, pošta…?

Nuž, co se týče institucí, samozřejmě zde nějaká ta byrokracie existuje. Například hned po příjezdu jsme si museli pořídit mobil, abychom mohli komunikovat s místním světem, jenže to není jak u nás, kdy přijdete, koupíte si simku a voláte. Tam před tím následuje mnoho ověřovacích hovorů, autorizačních kódů, volání do telefonické společnosti. Pokud chcete pracovat, musíte si zřídit SIN kartu. Měli jsme tu smůlu dostat se i do místní nemocnice. Hned po prvním týdnu spadla má spolubydlící (shodou okolností to byla právě ta, se kterou jsem šel na noční lov jídla :D ) z nákupního vozíku, a to tak nešikovně na záda, že se nemohla pohnout, měla neuvěřitelné bolesti a trpěla. Báli jsme se, že si udělala něco s páteří. Jeli jsme rychle do nemocnice a zde musím říct, jak můžeme být rádi, že žijeme zde v ČR. Přece jen, ač je v Albertě zdravotní pojištění zdarma, stejně jsme jako cizinci museli zaplatit a to nemalou částku. Abychom měli alespoň to nejmenší vyšetření, vyplázli jsme 16 000 Kč. Aspoň, že doktorka byla milá. Co se týče pošty, to byla kapitola sama pro sebe. Když mi rodičové poslali balíček do Kanady, došel v hrozném stavu, ale do týdne. Když jsem já posílal něco jim, nejen že to bylo drahé. Ono to i trvalo dva měsíce, než vůbec Kanadu opustil, nemluvě o tom, že protože byl ze zahraničí, museli rodiče ještě potom něco málo doplácet. No řekněte, není to úchvatné, když si musíte za dárky od někoho jiného ještě zaplatit? Řekl bych, že u nás v ČR a celkově v Evropě jsou služby na daleko vyšší úrovni. O tom žádná.

 

A co ceny? Jak jsou na tom v porovnání s ČR?

S cenami je to následovné. Některé věci jsou zde extrémně předražené. Pro milovníky sýrů to asi nebude země zaslíbená. Pokud chcete kvalitnější potraviny, určitě nenakupujte ve Walmartu. Jejich párky chutnají jak gumové podrážky. Za kvalitnější jídlo si však musíte připlatit a zde nastává onen problém, o kterém jsem již mluvil. V žádném případě nepřepočítávejte na české koruny. Jste v zahraničí, myslete v dolarech! Dobrá věc je, že zde naleznete mnohá jídla, o kterých jste třeba před tím ani neslyšeli. Různé tropické ovoce, mořské potvory aj. Co se týče elektroniky, řekl bych, že je daleko levnější. Určitě je zde mnohem rychlejší možnost na něco si vydělat oproti Česku. Nemusíte tak dlouho šetřit. Doprava je zase třeba na to, jak je "kvalitní", dle mého úplně předražená. Prostě jak co.

 

Jak lze v Kanadě trávit volný čas? Čím se Kanaďané baví? Co zajímavého se dá navštívit?

Z počátku je trávení volného času něco neuvěřitelně zábavného. Přece jen, jste v nové zemi. Poznáváte nová místa, nové lidi. Všechno je nové. V další fázi ale zjistíte, že ten volný čas trávíte v podstatě stejně tak jako doma. Nemohu říci, že bych narazil na něco extra speciálního. Samozřejmě záleží na tom, kde žijete. Má známá z Victorie trávívala svůj volný čas na kajaku v zálivu Pacifického oceánu. Sám jsem si to mohl vyzkoušet. Jde však tohle dělat v Calgary? Ne. Zkoušejte, hledejte.

Za návštěvu stojí například slavná Calgary tower

 

Na co by se měli naši čtenáři připravit? Co by je mělo odradit a co naopak navnadit k cestě do Kanady?

Řekl bych, že to záleží od toho, jaké budete mít štěstí. Mí přátelé z Česka, kteří byli v Kanadě těsně před námi, nešetřili nadávkami. Naráželi na podvodníky, nemohli sehnat práci, občas s nimi jednali jak s onucemi. Jednoduše se jim nedařilo úplně dle představ. Samozřejmě každý má jiné zkušenosti. Připravte se na to, že práce, kterou zde získáte, bude pravděpodobně makačka. Nadřete se a bude vás všechno bolet. Ale s tímto počítáte. To je jen počáteční nezvyk. Práce přece není všechno. Vždyť sem jedete kvůli nádherné přírodě. Velkolepým horám, horským potůčkům, vodopádům, třpytící se vodě, pohádkové zimě. Kanada je zážitek. Je to země, kterou si člověk prožije, a kterou si užije. Nebojte se riskovat, nebojte se mluvit. Při troše štěstí získáte vzpomínky, za které budete rádi, a na které budete vzpomínat až do konce života.

 

Pablovi moc děkujeme za poskytnutý rozhovor a fotografie.

Sdílet:


comments powered by Disqus